V poslední době si čím dál víc uvědomuju, že mě baví učit – ať už v rámci osobních konzultací, nebo při jiných příležitostech.
Jednu takovou příležitost jsem měl minulý týden v rámci pětidenního kurzu pro vojáky, který jsme dali dohromady s kolegou a bývalým spolužákem. Prostory nám poskytl Vojenský obor při UK FTVS (naše alma mater) a jsem moc rád, že naší iniciativě vyšli vstříc.
Kurz směřoval do silově-kondiční oblasti a byl doplněný o témata výživy, spánku nebo vědy. Teorie s praxí byly v poměru 1:1 (ne, nespali jsme tam).
Diskutovaný byl především přínos silově-kondiční složky pro profesní připravenost vojáka. Mnozí vnímají jako hlavní benefit prevenci zranění, já osobně vidím na prvním místě výkon a efektivitu plnění úkolů. Proto jsme řešili, jak pracovat na úrovni schopností, ale i dovedností. Jak správně decelerovat a absorbovat energii, nebo naopak akcelerovat a produkovat ji. Učili jsme se vzpírat, rozvíjet maximální sílu nebo pracovat se zátěží. A spoustu dalšího…
Byl to fajn týden – intenzivní, praktický a hlavně smysluplný. Tyto příležitosti mě utvrzují v tom, že sdílení znalostí a učení druhých má smysl. Samozřejmě jen tehdy, když má druhá strana chuť poslouchat.
- Armáda
- Silová příprava
- Vzdělávání